Takto je teď u nás doma

Trmice a okolí objektivem Jardy Puchty


Z historie Újezda

Dějiny Újezda do roku 1945.

9. února 2009 v 23:20 | Jaroslav Puchta
..Své jméno dostala tato osada podle staroslovanského- Oujezd -. Název Oujezd se objevuje v knihách již roku 1452 a v r.1654 se vedle názvu Oujezd objevuje jméno Oujezl
..Prvními osídlenci byli slované, kteří byli pravděpodobně vyhnáni v 10.století ze Saska.
..Nejstarší záznam o obyvatelích Újezda hovoří o českém občanu Pondělíčkovi, který vlastnil v Újezdě vinné sady.
..První vinný sklep postavil v roce 1674 na pozemku pana Dörnera(č.p.4) pan Jiří Kunrath, který jej předal v roce 1708 svému synovi Christofovi a jeho manželce Susaně,rozené Hönové z Trmic.
..V následujících letach založili vinné sady další občané Újezda, pan Michael Jantch a další.
..Posledními vinaři byli ještě v první polovině 19.století pánové Vincenc Bernd a Sylvestr Bail.
..Později pěstování vína zde zaniklo, zřejmě pro vyšší cenu oproti dováženému vínu a snad i proto, že se rozšiřoval kamenolom, který zrušil starou silnici do Hostovic nad lomem a postavila se nová, s dnešními serpentýnami.
..Nejstarším domem v Újezdě byl dům č.1, který pochází z 15.století a patřil pravděpodobně panu Gregoru Windschovi.Posledním obyvatelem tohoto domu s pavlačí byl pan Ignác Kammel.
..Starý mlýn v Újezdě /dnes č.p.306/
pochází z roku 1817, a postavil ho trmický občan pan Felix Kühnel, který tím chtěl pomoci trmickému mlýnu v sezóně, neboť v kupní smlouvě je výslovně uvedeno, že trmický mlýn a mlýn v Újezdě, musí patřit vždy jednomu majiteli.Část obilí musel majitel mlýnů odevzdat trmickému pivovaru a velkostatku.Posledními mlynáři byli manželé Hellerovi.
..Kaplička v Újezdě, (dnes skoro zbořená a je jí škoda, nenašel by se někdo,kdo by jí zachránil?)
byla postavena v roce 1703. Stavitelem byl pan Pusch, který bydlel s rodinou od roku 1691 až 1756 v Újezdě v domě čp.4. Puschův dům v roce 1881 zčásti vyhořel a v roce 1908 v den konání trmického tradičního ,,Makového trhu", vyhořela i přiléhající stodola.
..Újezdská stará cihelna, dům č.14
vyhořela 16.dubna 1909.
..Hostinec v Újezdě pochází zřejmě z roku 1920. Prvním hostinským byl pan Josef Winkler.
..V záznamech se též hovoří o krejčím Jelínkovi
a majiteli nové cihelny panu Antonu Bömovi.
U toho však už pracoval jako mistr můj děda Václav Puchta a i můj otec a zde jsem se také já v roce 1943 narodil.
..O dalších osudech Újezda po 2.světové válce pojednávají už moje vzpomínky v dalším článku.

Újezd u Trmic ve vzpomínkách rodáka, aneb trochu nostalgie z Újezda,po roce 1945.

2. února 2009 v 14:36 | Jaroslav Puchta
Zdravím všechny Trmičáky, Koštováky, ale hlavně Újezdáky.
..Kromě paní Ulmanové 83 roků a paní Kovačové 83 roků, jsem jedním z nejstarších pamětníků poválečného Újezda.
A tak bych chtěl dnešním novým obyvatelům trochu vylíčit histrii jejich současného bydliště.
..Jsem újezdský rodák (číslo domu 322). kde jsem se narodil, ve válečném roce 1943, v tehdejší cihelně pana Antona Böhma, kterou asi málokdo už může pamatovat.
..Zažil jsem tu také, ač dvouletý, dubnové nálety v roce 1945, na Ústí n.L.
..Pumy, které letěli šikmo po větru na prostor pod Větruší a na západní nádraží, svrhávaly velké svazy letadel právě nad námi a ten hukot letadel, která se vynořila nad Lesem, se nedá nikdy zapomenout. Jako každému klukovi se to ale moc líbilo a nechtěl jsem se ani jít schovat do sklepení, které by asi při zásahu moc nepomohlo.
..Můj děda Václav Puchta a babička Magdaléna, se sem před válkou s rodinou přistěhovali z Plzeňska. Děda byl mistrem v této cihelně pana Antona Böhma, a pracoval tam i můj otec, dokud byla v provozu.
..Bohužel pak spadl na náš dům komín cihelny, který sice zdemoloval vedlejší přístavbu, ale nikomu se nic nestalo. Absurdní bylo, že zdemoloval vše, kromě komínu domu, viz.foto.
..Cihelna ale bez komínu nemohla vypalovat cihly, a tak nemohla dále existovat.
..Přístřešky na sušení cihel, 8 bývalých pecí, a koleje s vozíky(hunty), byly už jen parádním rejdištěm pro nás, děti.
..Byla tu i krásná studánka, která plnila 3 betonové sudy, kde byla tak vinikající pitná voda, na kterou nemohu zapomenout.Vozili jsme se na huntech, kterými se dříve vozila jílová hlína z vedlejšího pozemku.
..Dnes na něm stojí nádherný právě dobudovaný srubový dům
..Z cihelny už dnes nezbylo téměř nic, vše je zarovnáno a předěláno na zahrádky.
..Není tu ani později s nadšením vybudované hřiště, na kterém jsme zažili mnoho krásných chvil při hrách. a jen těžko nás mámy večer svolávaly domů , a to:Vašíkůůů, Jiříkůůů,Pepíkůůů, Mílóóó,Járóóó,Jarmilóóó, Frantóóó a další, mně ještě dnes po 60 letech zní v uších. Bylo nás dětí totiž v Újezdě tenkrát víc než 30. Jak by se hodilo dnešní bloumající mládeži, ale i dospělým Újezda, škoda ho.
..V létě, když bylo moc vedro, tak posloužila ke koupání udržovaná požární nádrž v zatáčce u zrcadla jako naše koupaliště i pro boje pirátů na doma tajně vypůjčených neckách.
..Újezd měl tenkrát i svojí hasičárnu
se stříkačkou na ruční pumpování, která se zapřahala za krásné černé koně pana Ullmana, jednoho ze tří tehdejších sedláků, kteří se do pohraničí přistěhovali(dalšími byli Brož a Zourek), a zde hospodařili před tím, než vše zabral státní statek.
..Na podzim pak nesmělo chybět pouštění draků na skále, kde jsme se předháněli, kdo bude mít lepšího, a komu výš vyletí. Dokázali jsme s ním na špagátu dojít až dolů do údolí k barákům, které jsme od tud viděli jako na dlani.(tak ho vidíme dnes)
..Skála,
čedičová vyvřelina z bývalé sopky (sopouch), kde je vidět typické 6 hranové sloupky, končila na kraji pískovcovou usazeninou z bývalého moře, které tu bylo před 80 miliony lety v době svrchnokřídové, s žílami, v kterých se nacházely vejcové kameny, roztavené zkrystalizované písky, s krystaly různých barev, nejčastěji růžové, které jsme rádi tady kutali.
..Okolí lomu je významné i na zajímavé rostliny a květiny, včetně vzácných a chráněných. Na toto téma bych chtěl udělat nový článek s fotografiemi dle jejich výskytu a květu.
..V zimě, a opravdu tenkrát asi byly ty bílé opravdové ,,Ladovské", se tu zase bruslilo, ikdyž jen na šlajfkách, připevněných na válenkách, nebo jiných okovaných křuskách.Taky se jezdilo v korytě potoka na bruslových bobech. Koryto bylo většinou zamrzlé, jako je po dlouhé době opět v letošní zimě.
..Nová serpentýnová silnice, která nahradila tu starou, která vedla nad kamenolomem, byla ještě šotolinová, a v zimě neudržovaná. V zimě byla sáňkařskou a bobovou dráhou nejen pro děti, ale i pro dospělé, kteří se zde vydováděli dlouho do večera, při baterkách a nezbytných zvoncích a jiných nástrojích, které nadělali hodně randálu.
..Jezdilo se ze zatáčky nad Hostovicemi, až do Trmic, k zelenému kostelu.
..Sedláci z Milbohova, Podlešína museli často také zapřáhnout za koně sáně a pak jsme se mohli od nich nechat vytáhnout až nahoru.
..Dnešní děti by asi nevěřili, že tenkrát chodili děti z těchto vesnic (z Milbohova téměř 3 Km)do školy v Trmicích pěšky, přes les podle Újezdského potoka kolem kapličky, která se tyčila nad Újezdem již od roku 1703, kde se mohly pomodlit, aby nedostaly ve škole nějakou tu pětku.
..Z kapličky je dnes jen torzo, stejně jako ze svaté sošky, která byla už na horním okraji Újezda.
..O autobuse si mohly nechat jen zdát. Svezly se leda tak někdy na žebřiňáku se sedláky, kteří jeli na trh do Ústí.
..Lyžovačka se většinou konala v areálu tak zvané ,,Puchtovky", (vedle domu č.324, kam jsme se po válce nastěhovali. Po ušlapání byly k dispozici různě těžké terény.
..Lyže byly samozřejmě dřevěné, bez hran a s pérovým vázáním. Kdo už měl Kandahár, ten už byl někdo.
..Přesto ty krkolomné sjezdy na neupraveném sněhu, by dnes hned tak někdo nesjel, ani na karvingových lyžích, a kupodivu ani nepamatuji, že by bylo moc těžších úrazů, kromě oděrek pod promočenými teplákami.
..Újezd měl i svůj krámek, (dnes dům č. 319 ), s potravinami.
Chleba a rohlíky do něj vozil pan Polej na kárce, z Trmické pekárny pekaře Tulacha.
Taky tu byla hospoda se sálem,

kde se tancovalo, slavil masopust, a na polokruhovém vyvýšeném prostranství před hospodou
vždycky stála májka.
..Pro maso jsme chodili do masny pana Ptáčka v Trmické Horské ulici, a hned pod ním byl i koňský řezník, kde za 1 Kč byl pěkný kus vynikajícího koňského kabanosu.
..Vedle koňského řezníka byly potraviny ,,Pramen",kde prodávali rodiče pozdějšího ministra životního prostředí z roku 1990, Dejmala.
..Pro mléko se nechodilo, to bylo většinou z vlastních zdrojů, hlavně kozí.
..Tenkrát se lidé více bavili společně, když nebyla televize. Na sále ,,U Kastnerů", se hrálo také divadlo, v kterém učinkovali jako herci většinou učitelé a žáci místních škol, a v zimě se tam pořádaly plesy.
..Tátové tam zase rádi zašli na mariáš nebo kulečník.
V neděli odpoledne si někdy zašli i na kůželník na ,,Střelnici" pod Hostovicemi, kde se také střílelo na porcelánové holuby.
..Hodně se tenkrát také chodilo do trmického kina ,,Předvoj", (dnes je tam prodejna nářadí).
Děti většinou za korunu do první a druhé brázdy.
..Do školy jsme chodili také do Trmic. Některé roky jsme patřili do ,,staré",
jiné roky zase do ,,nové".
..Já jsem chodil do školy od roku 1949 do 1953 do staré, a potom už do nové, kde jsem si také pod vedením tehdejšího, a dodnes žijícího pana ředitele Voříška,
zdokonalil své první pokusy s fotografováním, a díky tomu zde mohu doplňovat své vzpomínky fotografiemi.
O dalších zážitcích ve škole i mimo ni, snad někdy příště.......
 
 

Reklama